Duben 2010

NE VŠECHNO ODNES ČAS – FRANTA CHLÁDEK

V minulých číslech Objektivu jsme do galerie Velcí lidé z malého města na poslední chvíli uvedli i Františka Chládka z Hrachovce, o němž sice píšeme i v knize Z bílé stopy valašskomeziříčských lyžařů, ale dost tam toho o něm chybí. Když už náhoda přála tomu, že jsem se s ním sešel, vyzpovídal jsem ho a co jsem se dozvěděl, předávám dál. Hrachovecké kluky přivedla k lyžování ředitelka místní školy paní Leifelnerová, jejíž manžel Jiří byl funkcionářem valašskomeziříčského lyžařského oddílu a švagr Eda dokonce jeho předsedou. A tak kluci začali pilně trénovat pod dohledem Jiřího Baroše a Václava Vanducha a už za rok vyhrávali závody nejen v rámci okresu, ale také v kraje. A v rámci republiky skončil Franta hned první rok mezi mladšími dorostenci jako 5. na přeboru ČSR a 7. na přeboru ČSSR. A o rok později, v roce 1975, když se konal přebor ČSR na Mísečkách, tam Franta skončil překvapivě na 2. místě. Potom sice skončil na přeboru ČSSR až pátý, ale i tak byl v republikovém žebříčku na pátém místě. Většina činovníků zodpovědných za československé lyžování ale Frantovi nevěřila, jen trenér Ciller z Jablonce byl přesvědčen o jeho talentu a zařídil Frantův přestup do svého oddílu. Franta tam výkonnostně rostl a v roce 1977 byl dvojnásobným přeborníkem přeboru ČSR. No a pak přišla vojenská služba, ke které e Franta přesunul do Dukly Liberec. V roce 1981 vyhrál na mistrovství ČSR běh mužů na 15 km, byl členem vítězné štafety a kromě toho byl 4. v běhu na 50 km a 5. na 30 km. (To dokonce s vytrženým vázáním.) Tehdy platilo, že kdo získal medaili v individuálním závodě, byl zařazen do reprezentace, ale Frantovi se opět nevěřilo. A tak byli v reprezentaci závodníci, kteří ho za celou sezónu neporazili. To Frantovi na chuti závodit nepřidalo a když pak ztratil celou sezónu 1982 kvůli operaci kolena, uvažoval o konci kariéry. Ale přišli za ním z Dukly Banská Bystrica a přemluvili ho, ať přestoupí k nim. Tam trénovali zejména biatlonisté a i když za ně Franta občas zaběhl nějaký hladký běh, začal trénovat biatlon a zanedlouho patřil mezi nejlepší biatlonisty v republice. Jenže na olympiádu 1984 nejel, protože závodil příliš krátce a trenéři měli obavu z nestabilnosti jeho střelecké formy. Ale v roce 1985 se po vítězství mistrovství republiky dostal do reprezentace a v rakouském Obertauernu se jako první čechoslovák v historii lyžování dostal na stupně vítězů ve světovém poháru, když skončil druhý. A dařilo se i reprezentační štafetě v níž běhal. Ta v letech 1986-1988 standardně končila do 6. místa a tři týdny před ZOH v Calgary skončila v německém Ruhpoldingu dokonce na 2. místě. Takže na olympiádu jeli s velkými nadějemi, jenže jim to nevyšlo a štafeta skončila až na 11. místě, což bylo velké zklamání. Každý na to reagoval po svém a Franta tím, že s lyžováním úplně skončil a dva roky se nepostavil na lyže. Tak to je stručný příběh jediného odchovance meziříčského lyžování, který vyhrál mistrovství republiky v individuálním závodě a reprezentoval nás na OH.

Autor : Josef Fabián

Zpět na Duben 2010